Hned po vstupu do haly si nás převzaly lidé z agentuy a nešlo si nevšimnout, jak byly nadšení. Bylo to neskutečně nakažlivé. Bohužel se ještě čekalo na další studenty, pak se zase rozhodovalo, jestli pojedeme do Yarmouthu ještě te den - kvůli zpoždění bylo už kolem sedmé - , nebo jestli přespíme na letišti. Nakonec se vyrazilo na cestu, která trvala dlouhé tři hodiny... Pořád se mi nechtělo spát, což mi přišlo divné. Tři hodinky uběhly rychle a už auto zastavilo u neznámého domu a já se šel přivítat se svými náhradními "rodiči" na příštích několik měsíců. Bylo to fajn, možná ještě větší nadšení než na letišti, ale po více než dvaceti čtyřech hodinách už bylo potřeba jít spát...
Po probuzení začalo poznávání nového prostředí - je to vlasně dům s pečovatelskou službou, který manželé Kerry a Carol provozují, takže se tu pořád něco děje. Asi se s úsměvem na tváři narodili, protože jinak si to nedokážu vysvětlit. Svý způsobem si mě ale nikdo nevšímá, takže je jenom na mě, co chci vlastně dělat. V odpoledních hodinách dorazil můj spolubydlící před chodbu - Jesus - vypadá to jak to vypadá, ale čte se jinak. Je strašně fajn, z Mexika, taže tady mi spadnul asi největší kámen ze srdce.
Odpoledne procházka a večer běhání, to bylo vše, co člověk potřeboval k poznání okolí...A je to nádhera, to musím říct...
Fotky z kempování a grilovačky :)
