Halloween!!!

Gangnam Style :)

Tak to konečně přišlo, svátek typický hlavně pro Severní Ameriku, který přinesl úplně nové zkušenosti a zážitky. Ale zpočátku to s ním vypadalo bledě, protože počasí za posledních pár dní se asi zbláznilo, takže se vůbec nevědělo, jestli se půjde do školy. Ale nakonec všechno dobře dopadlo a my vyrazili v kostýmech, maskách, převlecích či čemkoliv jiném. I když našli se i tací, kteří to ignorovali, ale to je jejich boj.

Školní část

Už samotný fakt, že tento den přijali za svůj i učitelé, z toho udělal něco víc než obyčejnou recesi. Třeba naše bioložka se proměnila v řidiče nákladáku, matikář v Doktora Who a tělocvikář nandal paruku a vypadal jako nědo z let pehistorických (čti osmdesátých) :). A hodinu před obědem se všechny masky sešli v tělocvičně na sčítání - celkem skoro tři stovky kostýmů - a vyhlašování nejlepších masek... Nebylo toho mnoho, ale hlavní část teprve čekala.

Trick or Treat!

V překladu možná něco jako - Koledu, nebo něco provedu! Ve své podstatě všichni chodí od domu k domu a dostávají sladkosti, pokud mají masku. Trošku jsem si připadal nepatřičně, přeci jenom moje výška je vybočující z průměru, ale stejně to byla paráda. Moje skore za dvě hodiny je následující:

• 38 x sušenka
• 27 x brambůrky
• 22 x pytlíků bonbonů
• 8 x lízátko
• 4 x pití

Berte to s nadhledem, přeci jenom to byli věci menšího objemu, než normálně. Jinak všichni lidé byli vstřícní a celkem bych je rozdělil asi na tři typy:

• Jedni to berou jen jako povinnost, dají sladkost a tím to hasne.
• Druzí s to užívají, zdobí svoje domy, popovídají si, je jich asi většina.
• A pak poslední skupina, kam patří i moji náhradní rodiče, která se snaží lidi co nejvíce možná vystrašit.

Byla to paráda, ale ted už vážně potřebuju trochu spánku.... :) Zbytek fotek zde.

Halloween se blíží!!!

A je to vidět. Nejenom v obchodech, kde se dá koupit všechno od masek a převleků, až po jedlé oči a prsty, ale i třeba na výzdobách domů či školy. A ve škole se pro nás chystá jedna akce za druhou. Tak třeba v neděli to bylo tradiční namáčení jablek v karamelu, které patří k místním zvykům ještě před samotným svátkem mrtvých a dneska ještě barvení dýní (ne dlabání, to nám nedovolili) a ostatní aktivity...

Ve středu nás čeká takový nejspíš volnější den, protoževšichni budou v maskách, v tělovičně budou různé aktivity a nejenom tam, vlastně po celé škole i před ní, tedy pokud nás nenavštíví hurikán... Někteří to označují za jeden z nejlepších dní v roce, tak uvidíme...



A už taky dávám dohromady převlek. Chybí zatím ještě jedna podstatná část, kterou snad seženu zítra během dne, a už to bude všechno :) Přikládám části kostýmu a jednu fotku od dýní :)

Hurikán Sandy

Tak jak je možné vidět všude ve zprávách, do New Yorku dorazil hurikán, superbouře, která si začíná vybírat svojí dan... Je paradoxní, že t ovlivuje i nás, ačkoliv jsme celkem daleko. Například televizní stanice neřeší vůbec nic jiného, jsou to jenom živé vstupy z města, každou chvilku nové propočty a teorie - což je děsivé, protože takhle vím, že je dvanácti procentní šance, že se to otočí na sever...

Taky je to pořádně vidět na zdejším počasí, kdy se nepřetržitý vítr blíží až k rychlostem přes devadesát kilometrů v hodině a je to znát. Navíc k tomu jsme otevřeni od oceánu, takže je celkem sranda chodit vůbec venku po ulici...

Ale kdyby to sem přeci jenom dotazilo, tak místní obyvatelé mají jasný plán :)

Paradox(y)

Tak třeba dneska ráno mě překvapila změna času, kdy se měl ubrat jedna hodina, ale tady něco takového proběhne až příští týden, takže by se dalo říct, že jsem na místní poměry zaspal. Ale to není to hlavní, o čem chci psát...

Nejvíc mě překvapuje, že v Čechách sněží a je všude bílo, zatímco tady se nosí tílka a kratasy a nikdo si ze zimy moc nedělá. Taky je tu přes patnáct, někdy i dvacet stupnů, prostě paráda.

Ale ono to moc překvapivé není, vzhledem k tomu, že Benešov je kolem 49. rovnoběžky a Yarmouth si sedí kolem 43.. Paradoxně jsem se přesunul na jih :) Ono se to možná ještě změní, teda spíš určitě, ale zatím zdravím do Čech :)

Good bye, Toronto :(

No a nakonec přišel i poslední den, kdy se muselo brzy vstávat a odjet na letiště, přesunout se zkrátka zpátky do reality... Byly to nádherné dny, plné zážitků, nezapomenutelných vzpomínek a nových přátelství...

Upřímně, moc se mi zpátky do Yarmouthu nechce, ale co naplat... Jediné, co mě jakž takž těší je, že se blíží můj první zápas a bude to brzy. Uterý od devíti hodin místního času proti Baringtonu!

Niagarské vodopády

Tak jako poslední zážitkový den byl pro nás připraven zlatý hřeb programu a to jeden z přírodních divů světa, vodopády na hranici Států a Kanady. Bylo to o trošku delší jízdě autobusem, přes dvě hodiny, protože se ještě začalo kazit počasí, což se změnilo až v pořádnou průtrž mračen. Ale ve výsledku to doopravdy stálo za to. A celý den se skládal z několika částí:

White Water Walk

Jako první jsme se pomocí výtahu dostali o nějakých padesát metrů níže, na úroven řeky Niagary tak, jak plyne od vodopádů, které v tu chvíli stále nebyly v dohledu, ale i tak nám to ukázalo divokou stránku kanadské přírody v celé své krásé, protože vodu stříkající od spodu doplnoval vytrvalý déšt, ale komu to vadí? :)

Elements of the Fall

Oběd v restauraci, která sedí přímo na hraně vodopádu, by za normální viditelnosti byl něčím úžasným, ale kvůli mlze, která sice od pěnící vody stoupá normálně, ale kvůli počasí to bylo ještě umocněné, nebylo příliš věcí vidět. Ale jídlo bylo výborné...

Maid of the Mist

A konečně samotná výprava k vodopádům, ke které nás zabalili do modrých pláštěnek, ale to nebylo pořád dost. Nejdříve průjezd kolem amerických, těch menších, vodopádů a pak už přímo do toho největšího hukotu, největší mlhy, kde opravdu pršelo ze všech směrů. takže všechno oblečení bylo mokré během necelé minuty. Statečně jsem fotil do poslední možné vteřiny, ale nakonec musel foták do kapsy, kde se ale stejně namočil.

Byla to paráda, neskutečný zážitek a zároven i sranda, protože jsem mohli úplně všichni mokří až na kost. Ale vzpomínky na to zůstanou hdně dlouho....

Hard Rock Café

Večeře ve stylové restauraci, kde je spousta odkazů na hudební kulturu, včetně takových artefaktů, jako je třeba kytara Bryana Adamse, brýle Eltona Johna, kostým Elvise, no prostě paráda, nemluvě o výborném jídle... Parádní zakončení posledního dne, zítra už jenom cesta a návrat "domů".

Zbytek fotek.

Čtvrtý den v Torontu

Další brzké probuzení k hned po snídani odjezd za dalšími zážitky, i když v porovnání s předchozími nezapomenutelnými aktivitami to nemělo příliš šanci na úspěch...

Toronto ZOO

První zastávka u zvířátek, která se moc nepovedla, protože celý park je hodně roztahany, velikosti asi dvakrát tak velký jako pražská zoo, přičemž obsahu je o něco méně... Navíc některá zvířata kvůli počasí buď vůbec nevylezají nebo upadají do stadia před zimním spánkem.

Ale zase tu mají pár vyložených rarit. Nově narozený lední medvěd nebo bílý lev, to se nevidí každý den. Ještě k tomu se dokonale vybarvuje podzim, takže to celé bylo zabalené do žlutého hávu... Pár fotek nejenom zvířat.

CN Tower

Po dlouhou dobu nejvyšší stavba světa, přes půl kilometru do výšky a současný držitel rekordu pro nejvyšše položeny vinný sklípek na světě. Nahoru nás za 58 vteřin dostal rychlostní výtah a pak už se rozprostřel výhled na Toronto do vzdálenosti přes sto kilometrů.

Zajímavá byla jednak prosklená podlaha i možnost projít se po obvodu věže v obrovské výšce, jenže na to pro nás nebyl čas. Taky tam byly napsané vzdálenosti k velkým světovým městům, konkrétně k Praze, což mi nepříjemně připomnělo, jak daleko, v tu chvíli i vysoko od domova jsem. Fotky zde.

Casa Loma

Jihoameričanům to vzalo dech, mě vyvolalo maximálně tak úsměv ma tváří. Je to novogoticky laděný zámek, který byl v roce 1911 v Evropě konkrétně rozebrán, převezen přes Atlantik a znovu složen do nové podoby jako splnění snu jednoho úspěšného bankéře.
Jenže mě to nemohlo ochromit, protože to nemá žádnou historii...

Je to spíš jako se koukat na vilu nějakého zbohatlika. Navíc nás nepustili do zahrad... Ale pak mi došlo, že to lze brát i jako pomník muži, který udělal všecho, jenom aby si splnil svůj sen...

Yorkdale Male

Trocha nakupování a večeře, už bez fotek, protože došla baterie. Ale to zase tolik nevadí, stejně nebylo co fotit. Nakonec to byl ale stejně super den!

Canada´s Wonderland

Rozhodně jeden z vrcholů celého pobytu - největší zábavní park v Kanadě, který nabídnul tolik možností a věcí k vyzkoušení, že pět hodin bylo doopravdy málo. Kde jenom začít s popisem. No je to Severní Amerika, takže něco naprosto obrovského, včetně uměle posatavené hory. Většina z velkých horských drah běžně dosahuje rychlosti přes sto kilometrů hodině, polohy se různí od klasického sedu, po leh, stoj vzpřímený až po zavěšení za ramena.

Celý park je, jak můžete vidět na plánku dole, rozdělený na různé sekce, at už část pro děti nebo tématická část s dinosaury, no prostě pravidelná zábava pro kanadské rodinky z okolí blízkého či dalekého. I po těch pěti hodinách bych klidně vyrazil a projel si to všechno znovu, protože žádné dvě atrakce nejsou stejné, pokaždé to s vámi provede něco jiného...

Akorát bych si tam přál být na Halloween na velký pochod zombie, to musí být paráda. Tady přidávám slibovanou mapu a spoustu fotek:

Medieval Times

Třetí večeře = třetí zážitek spojený s jídlem. Ale tenhle zatím jasně vede. Středověký palác, který měl uvnitř kolbiště pro rytířské klání. Celému programu vůbec nic nechybělo. Věrohodný rytířský turnaj, perfektní dobové oblečení či vybavení, výborné jídlo, jenom trochu to šermířské umění - řekněme, že v Čechách by to udělai lépe (ano mluvím o Danaru a Merletu), ale to vůbec nic nemění na tom, že to byla pěkná podívaná.

Spojení se středověkou hostinou to celé ještě podrthlo a já mám nakonec i spousu fotek, i když světlo nebylo zrovna příznivé...

Cirque du Soleil

Večerní aktivita, kterou nám zařadí místo zápasu NHL přeci nemá šanci u mě uspět. A ještěk tomu umění, cirkus? What the...? Tak to byly první pocity po prohlídnutí programu, ale následující dvě a půl hodiny od vystoupení z autobusu mi ukázaly, jak moc jsem se mýlil. A jsem za to rád.

Cirque du Soleil je moderní cirkus, který se distancoval od provádění kousků se zvířaty a šel vlastní cestou. Cestou, která ho proslavila po celém světě a mě ohromila takovým způsobem, že můžu říct, že to bylo nejlepší umělecké představení, které jsem kdy viděl - a to je stavím i před Flatleyho Lord of the Dance!

O čem to tedy je? Propracovaný příběh o lásce, který je vyprávěn pomocí cirkusových prvků - akrobaté, žongléři, artisté, tanečníci a gymnasté - to všechno v dokonalých ručně-vyrobených kostýmech, za zvuků živé rockové hudby, která se účastní vystoupení. K tomu pár inovací jako chůze po laně v podpatkách, provazochodci tančící na stejném laně tango, létajcí čísla pře celé šapito a k tomu mistrovstí všech účastníků.

Od samého začátku, přes získávání i odvádění pozornosti, řemeslnou dokonalost... Mohl bych popsat ještě pěkných pár papírů, ale už jenom přidám jedno negativum - nenechali nás uvnitř fotit, dokonce mi během představení vzali fotak :( Takže jenom fotky z programu...

Zombie Walk

Už při nakupování mi bylo divné, že potkávám lidi v maskách, popřípadě s make-upem ve stylu zombie, až mi to nedalo a musel jsem se zeptat.

Je to tradiční akce, která probíhá právě dvacátého října ve větších městech Severní Ameriky. A účastní se hodně lidi, jenom z autobusu jsem jich pak už jako zasvěcený viděl kolem pár stovek. A někteří nejen, že nosí masku, dokonce chodí i v takovém tom podivném stylu :-)

Toronto Eaton Center

První várka nakupování proběhla úspěšně. Respektive nikdy bych nevěřil, že dokážu chodit po nákupech víc jak půlhodiny. A hele, tady to byly hodiny tři. Ono pět pater, každé o rozloze minimálně dvou fotbalových hřišť, to dá zabrat.

Nakonec mám všechno potřebné, jenom ještě zmíním, jak jsem honil všechno v rychlosti, protože mi na hodinách i mobilu zůstal čas z Halifaxu :-) Fotky centra.

Toronto Science Center

Druhý den začal poněkud vědecky, po krátké cestě autobusem. Na první pohled malý komplex, ve skutečnosti zasazeny hluboko do země do úrovně čtyř pater. Připomíná to takový větší IQ park v Liberci s tim rozdílem, že tady jsou vážně ještě výzkumné laboratoře. Parádní byla třeba výstava o dobývání vesmíru nebo jízda na segway.

A pak taky IMAX - obrovský sál ve tvaru koule, kde ani nejsou potřeba brýle. Paradní záběry, co na tom, že to byl dokument?

Zbytek fotek zde.

Green Jeans

První večeře v Torontu byla v podniku, kde sice nikdo neměl zelené džíny ani kalhoty, ale jídlo super. Restaurace se nachází v Toronto Eaton Center, takže mám malou představu, jak to tam asi vypadá. No je to hodně, hodně a ještě jednou hodně velký...

Toronto - první dojmy

Aneb konečně jsem dorazil do Kanady... Tentokrát do té pravé.

Od letiště to byly smíšené pocity - nejdřív nic moc, normální město, ale jak se přiblížilo centrum, tam to už jsem jenom tak koukal s otevřenou pusou a neustále mačkal spoušt fotaku. Kvalita fotek je omezená skutečností, že je všechno focené z okna autobusu, ale i tak se některé povedly... A to bylo deset minut v autobuse... Co přinese dalších pět dní? Fotky

Halifax Airport

Tak konečně na letišti, po dlouhé cestě autem. Přes tři hodiny, takže je to na fotce znát ;-)

Cestovatel míří na jih!

A doufá, že tam bude aspon trošku tepleji. Za pár hodin odlétám do Toronta, tak snad všechno proběhne v pohodě. Neskutečně se těšim, už abych tam byl!

Suit up! For hockey!

Mám tu malý update k hokeji. Máme úplně nový rádio, ve středu nejspíš dostanu kalhoty a rukavice v barvách týmu a zítra máme po tréninku na plánu video z posledního zápasu soupeře na sobotu. Ale to ještě není to hlavní. V den zápasu se do školy chodí v obleku, nebo minimálně v kalhotech, botách, košili a kravatě. Trošku nezvyk, ale to všechno vypadá jako jednoznažný důkaz, že tady to hokejem prostě žije a ti, kteří ho hrají, se to nebojí patřičně ukázat!

Navíc bychom měli hrát před zápasem Marriners Jr A, což podle kluků znamená návštěvu minimálně 500 lidí, dost možná i víc. Takže to bude pro mě pořádný nezvyk. Vždyˇt náš redord je kolik, 50 lidí, z toho většina rodiče? :)

Redbull Stratos: Mission to the edge of space

Zrovna dneska se stalo, že jdu kolem počítače a tam běží živý přenos z příprav na jeden z nejšílenějších kousků poslední doby. Vynesení člověk do výšky skoro čtyřiceti kilometrů pomocí největšího heliového balonu na světě a následný skok ve speciálním skafandru, kdy se jeho pilot, Rakušan Felix Baumgartner, pokusí překonat rychlost zvuku.

Znělo to působivě a tak jsem to celé sledoval od počátečního startu, přes dvou hodinové stoupání, až po samotný seskok. Bylo to chvílemi nervy-drásající, chvílemi nudné, ale rozhodně to stálo za to. A výsledky?

Maximální výška: 128,097 stop
Volný pád: 4:19
Čas seskoku: 9:03
Maimální rychlost: 1137 kmh

A pár fotek ze sledování...

Toronto > Coming soon

Za týden touhle dobou už budu zase o pár set kilometrů jinde, konkrétně v Torontu, takže zatím nabízím seznam lokalit, které navštívíme spolu s odkazy:

Courtyart Marriott - poměrně luxusní hotel v centru města, kterému budeme po dobu pěti dní říkat domov.

Mr. Greenjeans - moc mi to neříká, ale podle webu by to měla být stylově zařízená restaurace s doprovodným programem.

Ontario Science Centre - Vědecké centrum s možnostmi všechno si vyzkoušet.

Eaton Centre - největší nákupní centrum v centru Toronta aneb peněženka zhubne.

Cirque du Soleil - večeře spojená se světoznámými uměleckými čísly.

Canada´s Wonderland - největší kanadský zábavní park.

Medieval Time Dinner - stylová a atmosférická večeře s výpravou do středověku.

Toronto Zoo - prostě zoologická. 

CN Tower - dominanta Toronta s panoramatickým výhledem na město.

Casa Loma - novogotická pevnost s krásnými zahradami. 

Yorkdale - nakupování číslo dvě.

White Water Walk - procházka kolem Niagarských vodopádů.

Maid of the Mist - vodopády na dosah ruky.

Trošku se ochladilo

A i když to ještě není tak zlé jako na obrázku, brzy možná bude...

Hokej se rozjíždí

Taky už bylo načase. Po počátečních try-outech, pár tréninzích začínáme od pondělka pořádně zostra. Ranní tréninky, večerní tělocvičny a jeden či dva zápasy k tomu. Bude to paráda, hlavně kvůli těm lidem. Spoluhráči jsou super sami o sobě, ale hlavní díl na tom mají také trenéři. Nakonec jich máme pět. Hlavní, který má zároveň na starosti brankáře, pak jeden pro útok, jeden pro obranu, jeden na přesilovky a oslabení a poslední má, nejspíš, na starosti suchou přípravu. Pět trenérů na středoškolský tým, tak to je pořádná nálož. Uvidíme, jak to bude dál, doufám, že dobře. Jinak přikládám fotku, jak to bude asi vypadat před ranními tréninky :)

Svět je malý

Tak se stalo, že mi ve večerních hodinách přišel balík z domova, s výstrojí, ale to není tolik podstatné. Chlápek, co mi hodoručil, má totiž známé v Čechách, konkrétně v Kostelci nad Černými lesy. Neskutečná náhoda, ale co mě zaskočilo možná ještě víc, že v osm hodin večer, po celém dni v práci, byl neskutečně malý, dal mi dokonce svůj facebook a pořád se chtěl povídat... Nemám slov, to se musí zažít...

Thanksgiving Day

Tak mám za sebou asi první úplně typicky kanadský zážitek. Díkuvzdání - typické pro Státy a Kanadu spočívalo v takové větší večeři a následném posezení s rodinou a přáteli, kteří se zastavili na kus řeči. Samozřejmostí je pečený krocan a k tomu spousta oblohy následovaná spoustou dezertů. Základ to má v náboženském děkování za úrodu a v různých úpravách přetrvává až do dnes...

Dnes se Den díkůvzdání slaví druhé pondělí v říjnu v Kanadě a čtvrtý čtvrtek v listopadu v USA. Fotky nemám, protože to byl takový blázinec, že jsem nevěděl kam dřív skočit (čti co dřív sníst :)).

Google Street View

Jednoho dne při cestě ze školy nás potkalo autíčko od Googlu, které fotí ulice a pak na internetu umožnuje jejich prohlížení. Takže v nejbližších dnech bych se mohl objevit, jak se procházím po Yarmouthu - zatím pro tohle město tato funkce není dostupná, tak uvidíme později :).

Neon Day

Další pátek a další dress code v podobě neonových barev. Bylo to už poněkolikáté, tak jsem si řekl, že něco vyhrabu ve skříní, ale že nic kupovat nebudu. Jenže pravý význam dne se poodhalil až kolem poledne, kdy e celá škola sešla před budouvou a všichni se tvářili vážně.

Vzpomínalo se na studentku zdejší školy, Erin Corkum, která v lednu tohoto roku ve svých sedmnácti letech zemřela na leukémii. I když nám nikdo neřekl, že se něco takového děje a i když jsem jí neznal, jsem si připadal špatně... Bylo to depresivní, co si budeme povídat, ale je úžasné, že všichni takhle vzpomínají...

Marriners Jr A vs Metro

Po více než měsíci konečně se podívat na místní hokejový tým. Na to, jak malé městečko tohle je, mají halu pro patnáct set lidí a bylo beznadějně vyprodáno. Ne všichni přišli vyloženě na hokej, ale je to taková společenská událost týdne, když se hraje doma. Srovnání s českou ligou je celkem lehké. Rychlejší, tvrdší, ale chybí hokejová inteligence.

Jinak tenhle zápas měl všechno. Hodně gólů, nájezd, rvačku a celkový výsledek pět nula pro domácí. A ještě k tomu mám vystřelený puk do hlediště, který se mi povedlo chytit. Už se nemůžu dočkat dalšího!

A ještě přidávám pár fotek.

O Canada

Každý školní den začíná větou, kterou znám už skoro nazpaměť - hned po zvonění se ozve z rozhasu: "Good morning Yarmouth High, could you please stand quietly for playing O Canada"

Před začátkem každého dne zazní hymna, většinou v různých variacích - už jsme měli piáno, orchestr, country verzi anglickou i francouzskou, oficiální a smyčcovou - a všichni ztichnout a doopravdy si to vyslechnou, bez jakýchkoliv náznaků protestu či vyrušování. Dokážete si představit každý den Kde domov můj po ránu? :)

Cultural Trip

Tak registrace se povedla a to znamená, že od 19. do 24. října se podívám zase na jiný kus Kanady, konkrétně do Toronta a na Niagarské vodopády!!! Can´t wait to see it!

A jsem Viking!

Takže se to nakonec povedlo!!!

Po více než třech týdnech je to oficiální a stal jsem se, skrzy tréninky a try-outy, členem týmu Yarmouth Vikings!!!

Rozvrh

A já si řikal, že mi tu něco pořád chybí :) Je to rozvrh hodin, který je poskládaný ne klasicky pondělí - pátek, ale dny mají písmenka. Neptejte se proč, sám to nevím... A možná by se hodilo i napsat něco málo o předmětech:

Matematika - Ze začátku směšně jednoduchá, teď už se to ale dostává do normálu a něco je občas i výzva. Jinak máme super učitele, obrovský oči těsně u sebe a ještě k tomu se nebere nijak moc vážně. Na tyhle hodiny se vážně těšim, možná i proto, že sedim vedle hokejistů...

Fyzika - pí. prof. Šváchová ve svojí kanadské formě. Akorát, že jako příklady pro úlohy používá postavičky jako Bun Bun Bunny, Eugene the Pigeon a Turtle Rocky.

Chemie - Tak největší problém je jednoznačně názvosloví, protože má úplně jiný systém a taky trochu narážím u učitelky s jinými postupy, než jaké nás učí, protože je, bohužel, sama ani nezná... Naštěstí to vynahrazuje tím, jak je milá a hodná.

Biologie - Asi nejslabší část rozvrhu, nemám tenhle předmět zrovna v lásce, protože učitelka je puntičkářský magor :) Vážně, třeba při písemce se odevzdávají mobily, peněženky, tašky ven ze třídy, vyhrnout rukávy a vzájemně se prošacovat :D

Tělocvik - No hlavně kvůli učiteli se tam vždycky učím. Bere všechno pořádně od podlahy a hlavně fandí hokeji, sám je rozhodčí, má fotky se Stanley Cupem, no prostě dokonalý na sport...