Hokej

Musím přiznat, že být součástí hokejového týmu mi značně ulehčilo život. O dost rycheji jsem zapadnul do společnosti, víc lidí si začalo všímat, povídat si, zajímat se a už od samého začátku můžu říct, že někam patřím :)

Ale jaký je zdejší hokej? Je jiný. A to v tom nejlepším slova smyslu!

Začínáme hezky od začátku, postupně se pokusím popsat celkově tento tým, protože upřímně řečeno, nikdy jsem nebyl v lepším. Ani ne tolik po herní stránce, jako po té lidské. Hokej je tu jako náboženství, ale přesto se nemyslí jen a pouze na výhry. Je to něco jako styl života...

Tým Yarmouth Vikings

Se začal formovat v polovině září po dvou týdnech try-outů, ze kterých nakonec vzešel tým,

který má dvacet dva hráčů včetně tří brankářů. Zajímavé je složení, protože máme hodně kluků z nižších tříd - kolem čtrnácti, patnácti let - a pak i pár starších z maturiního ročníku. Taková přirozená rovnováha...

Všechno drží pohromadě celkem pevně, protože se nedá říct, že by tu paovala rivalita. Každý dostane svojí šanci, at už hraje jakkoliv a podle toho je nasazovaný dál, takže se mi ještě nestalo, že by se objevila žárlivost, nevraživost či něco jiného. V prvním tréninku jsem jednoho kluka sejmul u mantinelu a on se ještě na zemi začal smát a pak mi pochválil hit :)

Zápasy a tréninky

Místní zimní stadion je hodně protěžovaný, takže se na led dostaneme dvakrát v týdnu a to ještě v ranních hodinách před školou. To není nic špatného, spíš je mi to příjemné. Vždyckyje jeden věnovaný individuálním dovednostem (pondělí) a pak na druhém jsou herní a taktické situace (středa). Nikdy předtím jsem neznal čtyři různé přesilovky, tři druhy založení, pět druhů vhazování, tři druhy napadání a energy line.

Zápasy pak jsou minimálně jeden každý týden s tím, že hrajeme takovou miniligu o čtyřech týmech. Větší část zápasů pak přináší turnaje, které jsou vícedenní a vlastně je to i takový svátek hokeje. Nevětší váhu pak mají finále oblasti, kraje a provincie. Tam už se bojuje o provinční tituly.

Rozdíly

Mezi ty hlavní patří délka jednotlivých třetin - hraje se pouhých 15 minut - a rolba (anglicky\kanadsky Zambooni) dělá úpravu po dvou třetinách. Na zápasy se jezdí v obleku, pokud je to doma, v klubových soupravách, pokud se jede ven.

Ale hlavně se hraje na mnohem menším ledě. Je užší o dobré dva až tři metry, navíc střední pásmo se dá přeít dvěma kroky. Modré čáry jsou posunuté tak vysoko, že obránce nemá prakticky žádnou šanci dát gola z takové dálky. S tím souvisí i větší tvrdost a nasazení.

Finance

Trošku rozčarování, když škola nedá ani cent na svůj vlastní hokejový tým. Obvzláště, když hodina ledu vyjde na 150 dolarů. Naštěstí existují sponzoři a také fanoušci. Vstupné na naše domácí zápasy je tři až pět dolarů na osobu a osobně jsem viděl i výdělek kolem 1 500 za jeden večer. Ještě by nám mohli začít platit ;).

Trenéři

To je jedna z nejlepších věcí, které se mi kdy stali. Máme celkem pět trenéru, přičemž každý  z nic má zkušenosti s vysokoškolským hokejem ve Státech či v Kanadě.

• Kyle - hlavní trenér + trenér brankářů
• Josh - taktický trenér + zdravotník týmu
• Jordan - týmový šašek + přesilovky a oslabení
• Marshall - trenér obránců a bruslení
• Chris - statistika a logistika

A tahle pětka bere hru vážně, ale zase s takovým nadhledem, že to prostě vyvolává úsměv na tváři. O tréninku prakticky hrají s námi, o zápase sice řvou, ale ne na někoho, když něco udělá špatně, ale jenom povzbuzování. Navíc jsou s námi prakticky pořád v kontaktu. Kdy jsem si jindy psal s trenérem o taktice na večerní zápas během hodiny chemie?

A já...

... si tuhle část svého pobytu neskutečně užívám s číslem 4 na zádech. Poprvé za tým doopravdy dýchám a není nic, co bych pro kluky neudělal...